Jak uvádí čl. 34 nařízení (EU) 2019/6, ÚSKVBL (v případě vnitrostátních a mezinárodních registrací ukončených vnitrostátním rozhodnutím o registraci) nebo Komise (v případě centralizovaných registrací) klasifikují následující veterinární léčivé přípravky (VLP), jako přípravky jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře:
a) VLP, které obsahují omamné či psychotropní látky nebo jejich prekursory,
b) VLP pro zvířata určená k produkci potravin,
c) antimikrobní VLP,
d) VLP určené pro léčbu patologických procesů, které vyžadují přesné předchozí stanovení diagnózy nebo jejichž použití může vyvolat účinky, které znesnadňují následná diagnostická nebo léčebná opatření nebo jsou jejich překážkou,
e) VLP používané k eutanázii zvířat,
f) VLP obsahující léčivou látku, která je v EU registrována po dobu kratší než 5 let,
g) imunologické VLP,
h) VLP obsahující léčivé látky s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem nebo beta-sympatomimetika, aniž je dotčena směrnice Rady 96/22/ES.
A naopak výše uvedené příslušné orgány mohou VLP, které neobsahují omamné a psychotropní látky nebo jejich prekursory, nebo antimikrobní látky, nebo nejsou určeny k eutanázii a nebo neobsahují látky řízené směrnicí Rady 96/22/ES, klasifikovat jako přípravky, jejichž výdej není vázán na předpis veterinárního lékaře, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) podávání daného VLP se omezuje na lékové formy, které nevyžadují žádné zvláštní znalosti nebo schopnosti při jejich používání,
b) VLP nepředstavuje přímé či nepřímé riziko pro ošetřené zvíře nebo zvířata či pro jiná zvířata, osobu, která ho podává ani pro životní prostředí, a to ani při nesprávném podávání,
c) souhrn údajů o veterinárním léčivém přípravku (SPC) neobsahuje žádná upozornění ohledně možných závažných nežádoucích účinků vyplývajících z jeho správného používání,
d) dotčený VLP ani žádný jiný přípravek obsahující tutéž léčivou látku nebyl v minulosti předmětem častého hlášení nežádoucích účinků,
e) SPC neuvádí kontraindikace spojené s užíváním dotčeného přípravku v kombinaci s jinými běžně používanými veterinárními léčivými přípravky, které jsou dostupné bez předpisu veterinárního lékaře,
f) VLP nepředstavuje žádné riziko pro veřejné zdraví, pokud jde o rezidua v potravinách získaných z ošetřených zvířat, a to ani při jeho nesprávném používání,
g) VLP nepředstavuje žádné riziko pro veřejné zdraví či zdraví zvířat, pokud jde o rozvoj rezistence vůči látkám, a to ani při nesprávném používání tohoto přípravku obsahujícího uvedené látky.
Používání a předepisování léčiv dále upravuji čl. 105 až 115 nařízení (EU) 2019/6, v české legislativě (z. č. 378/2007 Sb. O léčivech) upravuje používání léčiv § 9, který se odkazuje na články uvedené výše a předepisování § 71 odst. 2, § 74 odst. 1 a § 80a, na něž navazuje vyhláška č. 25/2020 o předepisování léčivých přípravků při poskytování veterinární péče.
Veterinární lékaři se mohou potýkat s problémy spojenými s nedostatkem nebo nedostupností VLP a to nejen v případě, že v ČR není potřebný VLP (pro konkrétní zvíře, nemoc nebo další indikaci). Nařízení (EU) 2019/6 má záchrannou síť běžně známou jako „kaskáda“, což soubor pravidel uvedených v čl. 112 - 115, která mají veterinární lékaře vést k tomu, jak se správně rozhodnout a správně použít léčivé přípravky, pokud není k dispozici žádný registrovaný veterinární léčivý přípravek. V naší české kotlině je třeba navíc zohlednit i §§ 46, 48 a 48a z. č. 378/2007.
Veterinární lékaři jsou vyjmuti z povinnosti elektronické preskripce humánních léčivých přípravků.
Od 1. ledna 2018 nabyla účinnosti vyhláška č. 415/2017 Sb. k provedení některých ustanovení zákona o léčivech týkajících se elektronických receptů. Vyhláška se vztahuje k povinnosti dané § 80 zákona o léčivech č. 378/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který jasně uvádí podmínky předepisování jak humánních, tak veterinárních léčivých přípravků (v odst. 4, že veterinární lékaři vystavují pro veterinární léčivé přípravky lékařský předpis v listinné podobě a dále zakotvuje vydávání lékařského předpisu v listinné podobě na humánní léčivé přípravky, kdy se využívá výjimky uvedené v tomto § a blíže specifikované ve vyhlášce č. 415/2017 Sb.).
§ 11 vyhlášky uvádí situace, kdy je přípustné vystavení lékařského předpisu v listinné podobě, kde je odst. 2 z povinnosti elektronické preskripce humánních léčivých přípravků vyjmut veterinární lékař:
„(2) V listinné podobě je vždy přípustné vystavit žádanku a recept na humánní léčivé přípravky, které předepisuje veterinární lékař při poskytování veterinární péče.“
Veterinární lékaři však nebyli vyjmuti odůvodňování vystaveného předpisu v listinné podobě v § 13 vyhlášky, a proto by se vždy měl na lékařském předpisu v listinné podobě objevit důvod jeho vystavení. V oblasti poskytování veterinární péče je vhodné použít např. „Pro poskytnutí veterinární péče.“, „Za účelem poskytnutí veterinární péče.“ atd.
Výše uvedené skutečnosti byly publikovány rovněž KVL ve Zvěrokrohu 2018/01.